Solutio vitamíny

17.04.2013 11:18

Autor: Ing.Tereza Burianová, CSc, Nadace NutriVIT Praha

Odborná korektura: Ing. Jarmila Blattná, CSc., Nadace NutriVIT Praha

Použitá literatura: W.Bayer, K.Schmidt: Vitamine in Praevention und Therapie, Hippokrates Verlag, Stuttgart 1991 P.Walter (ed.): The Scientific Basis for Vitamin Intake in Human Nutrition, KargerAG, Basel, 1995

Jedná se o článek otištěný s laskavostí autorky a odborné korektorky. Za pomoc děkuji také ing. Olze Křišťanové. Článek je otištěn bez dalších úprav, pouze tabulky vzhledem k použitým programům jsou graficky změněny na lineární podobu. Upozorňuji, že od napsání článku do současnosti proběhly legislativní úpravy, které stanovily nové denní doporučené dávky, případně další změny, týkající se zejména textů etiket a obecně výroby potravin s obsahem vitamínů.

Modře zvýrazněné texty doplnil Petr Novák, jedná se o legislativní úpravy po napsání článku.

Petr Novák

 

Vitaminy

Vitaminy jsou chemicky různorodé látky patřící mezi esenciální mikroživiny. Lidský organismus si je nedokáže syntetizovat, musí být přijímány prostřednictvím stravy nebo doplňků stravy. Na rozdíl od minerálních látek a stopových prvků jsou vitaminy organického původu.
 

Dělení vitaminů

Podle rozpustnosti rozeznáváme vitaminy lipofilní (rozpustné v tucích) a hydrofilní (rozpustné ve vodě). Vitaminy se ukládají v organismu do zásob, které jsou schopny saturovat potřeby organismu po různě dlouhou dobu. Obecně platí, že zásoby vitaminů lipofilních vydrží organismu několik týdnů až měsíců, zatímco vitaminy hydrofilní se v organismu neukládají do větší zásoby (výjimkou je vitamin B12), jejich aktuální přebytek se vylučuje močí a musí být proto průběžně doplňovány.


Zásoba vitaminů v organismu

Lipofilní vitaminy:

vitamin A - retinol 1-2 roky

vitamin D 2-4 měsíce

vitamin E - tokoferol 6-12 měsíců

vitamin K 2-6 týdnů


Hydrofilní vitaminy:

biotin 4-10 dní

kyselina pantothenová 4-10 dní

vitamin B1 - thiamin 4-10 dní

vitamin C 2-4 týdny

vitamin B2 - riboflavin 2-6 týdnů

vitamin B6 - pyridoxin 2-6 týdnů

niacin 2-6 týdnů

kyselina listová 2-4 měsíce

vitamin B12 - kobalamin 2 roky
 

Vitaminy, které se z části syntetizují v organismu

Vitamin A

Vzniká v organismu štěpením provitaminů A (karotenů). Je známo asi 50 karotenů, které mají biologickou aktivitu provitaminu A. Nejdůležitější z nich je beta-karoten, který se teoreticky může štěpit na dvě molekuly vitaminu A.

Vitamin D3

Cholekalciferol, vzniká v kůži z 7-dehydrocholesterolu působením UVB záření

Vitamin K2 (menachinon), vitamin B12 a biotin

Jsou v malém množství syntetizovány bakteriemi, které se vyskytují v zažívacím traktu živočichů, množství takto získaných vitaminů je však pro lidský organismus nedostatečné a větší část musí přijímat stravou.

Niacin

Vzniká metabolickou přeměnou aminokyseliny tryptofanu (z 60 mg tryptofanu může vzniknout 1 mg niacinu). Toto množství však není adekvátní potřebám organismu.
 

Hypovitaminoza

Hypovitaminóza je stav organismu, který vzniká při deficienci (nedostatku) vitaminů. Projevy jsou různé podle závažnosti deficitu a podle toho, který vitamin je nedostatkový. Při nedostatku vitaminů dochází nejprve k vyčerpání jejich zásob ve tkáních, posléze k omezení metabolických reakcí, kterých se vitaminy v podobě koenzymů zúčastňují. Tento stupeň deficience je již symptomaticky více či méně specificky definovatelný. Dále pak dochází nejprve k reverzibilním a posléze k ireverzibilním onemocněním z nedostatku vitaminů, k poškození tkání a orgánů, příp. smrti.


Hypovitaminóza primární

vzniká nedostatkem vitaminu (většinou více vitaminů) ve stravě (jednostranná dieta, nevhodně upravovaná strava a pod.).

 

Hypovitaminóza sekundární

Může nastat i při některých onemocněních, kdy organismus není schopen vitaminy z trávicího traktu vstřebávat (např. malabsorbce tuků je spojena s deficiencí lipofilních vitaminů). Hypovitaminóza může být rovněž důsledkem dlouhodobého užívání některých léků.
 

Hypervitaminoza

Při zvýšeném příjmu jednoho, nebo více vitaminů, dochází k jeho nadbytku v organismu – k hypervitaminóze. Tento stav je symptomatický, odezní po vyloučení vitaminu ze stravy. Předávkování je nebezpečné zejména u vitaminů D a A (vyšší dávky vitaminu A jsou teratogenní).


Funkce vitaminů

Vitaminy slouží zejména jako součást enzymů (oxidoreduktáz a transferáz) při metabolických reakcích. Ve formě koenzymů se účastní metabolismu živin, kdy vitamin B1 se účastní zejména metabolismu sacharidů, zatímco vitaminy B2, B6 a niacin především metabolismu bílkovin a tuků.


Další funkce vitaminů:

1. jsou nezbytné pro růst a obnovu nových tkání 

kostní hmota a kolagen (C, D, B6, K1) 

krvetvorba (B6, B12, kys.listová, vitamin C, E )

správný vývoj centrální nervové soustavy (kys.listová, vitamin B1, B6, B12)

2. nezbytné pro udržení tělesných funkcí

funkce zraku (vitamin A, příp. beta-karoten)

krevní srážlivost (vitamin K)

imunitní systém (vitamin C a E)

3. prevence a podpůrná léčba některých onemocnění

kardiovaskulární onemocnění - antioxidační vitaminy (vitamin E, C, beta-karoten)

osteoporóza (především Ca, Mg a vitaminy, účastnící se metabolismu vápníku - C, B6, K1 a D3)

neuropatie (vitaminy skupiny B, především vitamin B1, B6 a B12)


Jednotlivé vitaminy
 

Vitamin A

Pojem vitamin A zahrnuje sloučeniny s biologickou aktivitou retinolu. Patří sem retinol a jeho estery, retinal a kyselina retinová.
 

Výskyt

Vitamin A se vyskytuje v přírodě ve dvou formách - jako retinol, který se nachází pouze v živočišných zdrojích, a dále ve formě karotenů (provitaminů A) v rostlinných i živočišných zdrojích. Nejbohatším zdrojem vitaminu A jsou játra (zejména olej z jater mořských ryb), mezi běžné zdroje patří tučné ryby, zejména mořské, plnotučné mléko, vaječný žloutek, máslo, smetana a tučné sýry. Běžná středoevropská strava obvykle zaručuje dostatek vitaminu A, nedostatek se může vyskytovat u lidí s alternativní výživou (veganská, makrobiotická). Vitamin A se v organismu skladuje v játrech, jeho zásoba stačí na jeden až dva roky.
 

Zdroje vitaminu A

zdroj a množství v m.j./

100 g máslo 2 300 – 3 400

sýr tvrdý 550 – 1 000

vejce, vařené 160 – 480

telecí játra 20 000 – 43 000

olej z rybích jater 74 000 - 75 000


Funkce vitamínu A

Vitamin A má v organismu řadu funkcí, které souvisí s aktivitou jeho jednotlivých derivátů. Obecně lze říci, že ovlivňuje proliferaci a diferenciaci buněk. Uplatňuje se tak zejména v oblasti embryonálního vývoje a růstu organismu, zajišťuje správnou funkci kůže a dalších epiteliálních orgánů. Důležitou fyziologickou funkcí vitaminu A je účast v procesu správného vidění. Vitamin A ve formě retinalu je součástí pigmentu rhodopsinu (komplex bílkoviny opsinu a retinalu) ve světločivných strukturách sítnice. Jedním z prvních příznaků deficience vitaminu A je šeroslepost, tento stav může vyústit až v částečnou nebo úplnou slepotu (xerophthalmie). Dalším časným syndromem nedostatku vitaminu A je zvýšený výskyt poranění kůže (folikulární hyperkeratinóza).
 

Stabilita vitamínu A

Vitamin A je vzhledem ke své chemické struktuře (obsahuje nenasycené dvojné vazby) citlivý k oxidaci vzdušným kyslíkem. Ztráta jeho aktivity je urychlována teplem a světlem. Oxidace tuků a olejů může zničit lipofilní vitaminy, v těchto tucích obsažené. Vitamin A je dále citlivý na působení kyselin. Při kuchyňské úpravě potravin dochází až k 50 % ztrátám vitaminu A.
 

Faktory, negativně ovlivňující přítomnost vitaminu A v organismu

onemocnění a infekce obecně

onemocnění jater a trávicího traktu, kdy dochází k poruše vtřebávání vitaminu A.

chronický alkoholismus může narušit proces skladování vitaminu A v játrech

akutní nedostatek bílkovin a lipidů negativně ovlivňuje absorbci vitaminu A a karotenů

změny v metabolismu železa souvisí s nedostatkem vitaminu A

nedostatek vitaminu E a zinku negativně ovlivňuje aktivitu vitaminu A


Jednotky aktivity vitamínu A

Aktivita vitaminu A se vyjadřuje v hmotnostních a mezinárodních jednotkách m.j. (IU) Pro vyjádření aktivity vitaminu A se někdy užívá také mezinárodně stanovené jednotky, nazvané retinol ekvivalent (RE).

1 mg trans-retinol = 3 333 m.j. vitamin A

1 m.j. vitamin A = 0,3 µg trans-retinol

1 m.j. vitamin A = 0,344 µg trans-retinol acetát

1 m.j. vitamin A = 0,550 µg trans-retinol palmitát

1 mg trans-retinol = 1,147 mg trans-retinol acetát

1 mg trans-retinol = 1,832 mg trans-retinol palmitát

1 RE = 1 µg trans-retinol

1 RE = 1,147 µg trans-retinol acetát

1 RE = 1,832 µg trans-retinol palmitát

1 m.j. beta karoten = 0,6 µg trans-beta karoten

1 m.j. vitamin A = 1,8 µg trans-beta karoten

1 mg trans-beta karoten = 0,167 mg trans-retinol

1 mg trans-retinol = 6 mg trans-beta karoten

1 m.j. vitamin A = 0,30 RE

1 RE = 3,33 m.j. vitamin A

1 RE = 6 mg beta-karoten

1 RE = 12 mg ostatní karotenoidy s aktivitou vitaminu A


Denní doporučená dávka vitamínu A

Oficiální DDD = 800 mikrogramů vitamínu A. Denní doporučená dávka vitamínu A nemá být překračována (více než 10x) z důvodu rizika hypervitaminózy. Vyšší dávky vitaminu A jsou teratogenní.

Toxicita vitamínu A

Protože je vitamin A podobně jako ostatní lipofilní vitaminy skladován ve větším množství v játrech, může vést podávání vysokých dávek k akutnímu, resp. chronickému předávkování. K předávkování může dojít jak stravou (pravidelná konzumace tresčích játer), tak doplňkem stravy. Denní dávka vitaminu A nemá překročit desetinásobek dávky doporučené (při denní dávce 3 mg vitaminu A nebyl prokázán žádný vedlejší negativní efekt). Jednorázová dávka 500 mg vitaminu A může u dospělého člověka způsobit bolesti hlavy, silnou únavnost, nevolnost, jaterní fibrózu a kožní problémy. Tyto symptomy však po vysazení vitaminu A do 36 hodin odezní. Ke chronické otravě může dojít při dlouhodobém (více než dva roky) příjmu 30-60 mg vitaminu A.

 

 

Provitamin A – beta karoten

Beta-karoten je nejznámější z 50 karotenů a karotenoidů, které mají aktivitu provitaminu A. Biologická aktivita beta-karotenu představuje 1/6 aktivity vitaminu A.
Absorbce beta-karotenu probíhá v tenkém střevě. Množství absorbovaného beta-karotenu ovlivňují různé faktory, zejména množství lipidů a bílkovin ve stravě (např. ze špenátu, který byl připraven bez tuku, se resorbuje pouze 6% z celkového beta-karotenu, přidáme-li při kuchyňské úpravě tuk, zvýší se absorbce beta-katotenu až na 60 %). Teoreticky z jedné molekuly beta-karotenu mohou štěpením vzniknout 2 molekuly vitaminu A. Prakticky je však v organismu pouze část z celkově přijatého beta-karotenu přeměněna na vitamin A a zbytek se skladuje v tukových tkáních (kůže, játra). Konverze beta-karotenu se řídí stavem vitaminu A v organismu. Pokud má organismus dostatek vitaminu A, konverze beta-karotenu se snižuje. Z tohoto důvodu není možné se beta-karotenem, jako zdrojem vitaminu A, předávkovat. Dalšími faktory, které ovlivňují konverzi beta-karotenu na vitamin A je množství přijatých bílkovin, lipidů a vitaminu E.

Výskyt

Karoteny se primárně vyskytují v rostlinných zdrojích, nachází se v malé míře i ve zdrojích živočišných (vaječný žloutek, máslo, losos). Nejbohatšími zdroji beta-karotenu jsou karotka, meruňky, papája, mango, nektarinky, broskve, špenát, brokolice, hrách, kapusta, řeřicha.


Zdroje beta-karotenu

zdroj množství mg/100 g

špenát 6,0

petržel 5,0

kapusta 5,0

mango 2,0

mrkev 3,0
 

Funkce beta-karotenu

Primárně slouží beta-karoten jako zdroj vitaminu A, má však v organismu řadu dalších funkcí. Působí jako antioxidant, zejména jako ochranný faktor před volnými radikály, vzniklými fotooxidací. S ostatními antioxidanty (vitamin C, E, selen) působí synergicky. Má také stimulační efekt na imunitní systém.
 

Stabilita beta-karotenu

Karoteny jsou obecně citlivé na vzdušný kyslík a světlo a na působení některých enzymů. Dehydratace a skladování přírodních zdrojů (ovoce a zeleniny) snižují jeho biologickou aktivitu. Naproti tomu jsou karoteny poměrně stabilní v zmrazených potravinách.


Denní doporučená dávka beta-karotenu

Denní doporučená dávka pro beta-karoten není stanovena, odborníci na výživu doporučují 16 mg/den.
 

Toxicita beta-karotenu

Dávka 200 mg/den se udává jako hranice bezpečnosti. V případech vyššího příjmu karotenoidů a/nebo při některých chorobách (diabetes melitus, hyperlipidemie, hyperthyriodismus, nefrotický syndrom) může dojít k hyperkarotenodermii, která se projevuje zažloutnutím kůže, zejména dlaní, chodidel a kůže hlavy. Tyto příznaky jsou reverzibilní a odezní po vysazení karotenů ze stravy. Některé skupiny lidí potřebují díky svým životním návykům nebo zdravotním omezením více beta-karotenu. Např. konzumenti většího množství alkoholu nebo ženy, které užívají orální antikoncepci.


Vitamin D

Pojmem vitamin D označujeme skupinu steroidních sloučenin s aktivitou vitaminu D. Patří sem vitamin D3 – cholekalciferol, vyskytující se v živočišných tkáních a vitamin D2 – ergokalciferol, který se vyskytuje také v rostlinách. Vitamin D se přijímá stravou nebo se vytváří v pokožce z 7-dehydrocholesterolu účinkem UVB záření. Vitamin D je absorbován v horní části tenkého střeva za pomoci solí žlučových kyselin asi v polovičním množství z celkového příjmu. Zbytek se vyloučí stolicí, částečně močí. Resorbovaný cholekalciferol se metabolizuje v játrech na 25-hydroxycholekalciferol (kalcidiol), což je forma vitaminu D, která cirkuluje a pokud to organismus vyžaduje, je dále metabolizována v ledvinách na aktivní formy vitaminu D, hlavně na 1,25-dihydroxycholekalciferol (kalcitriol). Tvorba kalcitriolu, který působí jako hormon, je regulována aktuální potřebou vápníku v organismu. Kontrolními faktory jsou jednak hladina samotného kalcitriolu, jednak množství parathyroidního hormonu, vápníku a fosforu v krvi. Podobně jako ostatní vitaminy rozpustné v tucích se i vitamin D ukládá v těle, hlavně v tukových tkáních a svalech. Zásoba vitaminu D stačí na 2-4 měsíce.


Výskyt vitamínu D


Vitamin D se vyskytuje v tuku jater ryb (mořských i sladkovodních) a v některých mořských rybách (sardinky, sledi, makrely, lososi). Menší množství vitaminu D obsahují vejce, maso, mléko, máslo.


Zdroje vitaminu D

zdroj množství

mléko 1,25 mg/1litr

máslo 10-20 mg/100 g

rybí olej 112 mg/100 g

vejce 0,14 mg/100 g

vepřové maso 1,8 mg/100 g


Funkce vitamínu D

Vitamin D je nezbytný pro udržení minerální rovnováhy. Spolu s parathormonem a kalcitoninem ovlivňuje absorbci vápníku a fosforu v tenkém střevě a tím mineralizaci a demineralizaci kostí. Vitamin D má důležitou roli v zabezpečení správných funkcí svalů, nervů, krevní srážlivosti, buněčného růstu a využití energie. Vitamin D je také důležitý pro sekreci insulinu a prolaktinu, pro adekvátní imunitní a stresové reakce organismu, účastní se syntézy melaninu a je důležitý pro diferenciaci kožních a krevních buněk.
 

Projevy deficience vitamínu D

Jedním z prvních příznaků skrytého nedostatku vitaminu D je nízká hladina vápníku a fosforu v krevním séru a současně zvýšená aktivita alkalické fosfatázy. Tento stav je manifestován svalovou slabostí a ztuhlostí a také zvýšenou citlivostí k infekcím.U dětí se mohou vyskytovat nespecifické symptomy, např. roztěkanost, dráždivost, nadměrná potivost a zmenšená chuť k jídlu. Nedostatek vitaminu D může vést ke zvýšené křehkosti kostí ve stáří. Akutní nedostatek vitaminu D se projeví u dětí onemocněním, zvaným křivice (rachitis), u dospělých osteomalcií. Pro obě onemocnění je charakteristická demineralizace kostí, která se projevuje deformacemi kostry a obloukovitým zahnutí končetin a poruchami růstu u dětí.
 

Stabilita vitamínu D

Vitamin D je relativně stabilní vůči skladování, pokud je v suchém stavu a za přítomnosti antioxidantů. Citlivý je na působení vzdušného kyslíku, světla a tepla.


Jednotky aktivity vitamínu D

Aktivita vitaminu D je udávána jak v hmotnostních, tak i v mezinárodních jednotkách.

1 m.j. vitamin D = 0,025 mg cholekaciferol

1 mg cholekalciferol = 40 000 m.j. vitamin D


Denní doporučená dávka vitamínu D

Oficiální DDD = 5 mikrogramů. Deficience vitaminu D je poměrně obvyklá u kojenců, malých dětí a seniorů. Kojencům do šesti měsíců se vitamin D podává perorálně. Další rizikovou skupinou, která může trpět nedostatkem vitaminu D jsou vegetariáni, alkoholici, epileptici, lidé s nemocemi jater, ledvin, nebo lidé s malabsorbcí tuků. Potřeba vitaminu D stoupá při kojení.


Toxicita vitamínu D

Denní dávka vitaminu D by neměla překročit pětinásobek doporučené dávky, tedy 25 mg. Při vyšších dávkách může dojít ke kalcifikaci měkkých tkání, narušení správného růstu a poškození ledvin. Vitamin D a jeho metabolity přechází do lidského mléka (předávkování kojenců touto cestou však nebylo dosud popsáno). Nebyly prokázány mutagenní, karcinogenní ani teratogenní účinky tohoto vitaminu.


Vitamin E

Pojem vitamin E zahrnuje čtyři tokoferoly (alfa, beta, gama a delta tokoferol) a čtyři tokotrienoly (alfa, beta, gama a delta tokotrienol). Největší biologickou aktivitu má alfa-tokoferol, zatímco nejvyšší antioxidační aktivitu vykazuje gama-tokoferol. Vitamin E se vstřebává v trávicím traktu za pomoci žlučových kyselin. Ukládá se v játrech, tukových tkáních a v menší míře ve svalech.


Výskyt vitamínu E

Nejbohatším zdrojem vitaminu E jsou rostlinné oleje (arašídový, sojový, kukuřičný, slunečnicový), ořechy, semena, obilná zrna, klíčky obilnin a luštěnin. Malé množství vitaminu E obsahují také vejce, mléko, mléčné produkty, maso, ryby a také některé rostliny (špenát, brokolice). Ke kolísání obsahu vitaminu E v rostlinných zdrojích dochází v závislosti na ročním období.


Funkce vitamínu E

Primární funkcí vitaminu E je antioxidační ochrana organismu. Chrání lipidy a lipoproteiny biologických membrán svalů, nervů a kardiovaskulárního systému před oxidací, pomáhá prodlužovat životaschopnost červených krvinek a umožňuje lidskému organismu optimální využití vitaminu A. Byla dokázána pozitivní souvislost mezi antioxidačními vlastnostmi vitaminu E a prevencí některých onemocnění, např. kardiovaskulárních onemocnění, katarakty a senilní makulární degenerace. Antioxidační vlastnosti vitaminu E jsou podporovány současnou přítomností vitaminu C, selenu a případně i beta-karotenu. Vitamin E také zvyšuje odolnost organismu proti virům a bakteriím (zejména u seniorů).


Stabilita vitamínu E

Ke ztrátám vitaminu E dochází vlivem světla, oxidace vzdušným kyslíkem a dlouhodobého skladování. Při průmyslovém zpracování surovin dochází k vyšším ztrátám vitaminu E (např. rafinací rostlinných olejů se ztratí až 70% z původně přítomného množství vitaminu E).


Jednotky aktivity vitamínu E

Aktivita vitaminu E je udávána jak v hmotnostních, tak a v mezinárodních jednotkách, lze se setkat také s jednotkou tokoferolekvivalent (TE). Při vzájemných přepočtech je třeba zohlednit formu vitaminu a jeho původ. Přírodní vitamin E (D-alfa-tokoferol) má dvojnásobnou aktivitu ve srovnání se syntetickým vitaminem E (DL-alfa-tokoferol)
1 IU vitamin E = 1 mg D,L-alfa-tokoferol acetát

1 mg alfa-tokoferol acetát = 0,91 mg alfa-tokoferol

1 mg D-alfa-tokoferol acetát = 1,36 IU vitamin E

1 mg D,L-alfa-tokoferol = 1,1 IU vitamin E

1 mg D-alfa-tokoferol = 1,49 IU vitamin E

1 tokoferolekvivalent TE = 1 mg D-alfa-tokoferol

1 tokoferolekvivalent TE = 1,49 mg D,L-alfa-tokoferol acetát


Denní doporučená dávka vitamínu E

Oficiální DDD = 12 miligramů. Doporučená vyživová dávka je vztažena na přírodní alfa-tokoferol (t.j. na D-alfa-tokoferol). Syntetický vitamin E má poloviční účinnost, t.j. DL-alfa tokoferolu musí být dvojnásobné množství, aby se docílilo stejné biologické aktivity jako u přírodního vitaminu E. Deficience vitaminu E jsou vzácné a jsou většinou vyvolané některým onemocněním. Projevují se např. u lidí s tukovou malabsorbcí. U kojenců a předčasně narozených dětí je deficience vitaminu E spojena s hemolytickou anemií, intravenózní krvácivostí a fibroplasií.


Toxicita vitamínu E

Tokoferol vykazuje ve srovnání s ostatními lipofilními vitaminy extrémně nízkou toxicitu, předávkování je však spojeno s nežádoucími vedlejšími účinky. Za bezpečnou dávku (UL) se v současné době považuje dávka 1 000 mg D-alfa-tokoferolu denně.


Vitamin K

Pojem vitamin K označuje více sloučenin přírodního i syntetického původu. Vitamin K1 (fylochinon) se vyskytuje převážně v rostlinných zdrojích, vitamin K2 (menachinon) je syntetizován bakteriemi trávicího traktu živočichů. Vitamin K3 (menadion) je syntetický a může být v trávicím traktu přeměnen na vitamin K2. Vitamin K se absorbuje v horní části trávicího traktu. Efektivnost absorbce závisí na přítomnosti žlučových kyselin, pankreatické lipázy a na přítomnosti současně přijatého tuku. Za normálních fyziologických podmínek je 30-40 % absorbovaného vitaminu K vylučováno stolicí, asi 15 % močí. Vitamin K se ukládá v játrech. Množství uloženého vitaminu K je poměrně malé a jeho zásoba stačí asi na 1-2 týdny.


Výskyt vitamínu K

Zdrojem vitaminu K1 je zelená listnatá zelenina (špenát, brokolice, kapusta), soja, hovězí játra, vaječný žloutek, obiloviny, brambory, rajčata a sekundárně také máslo a sýry. Obsah vitaminu K v těchto zdrojích kolísá podle ročního období.

 

Zdroje vitaminu K

zdroj množství mg/100 g

pekingské zelí 4,40

štěrbák 38,00

hlávková kapusta 3,20


Funkce vitamínu K

Vitamin K je nezbytný pro tvorbu prothrombinu (koagulačního faktoru II), bílkoviny, která se přemění v rozpustný fibrinogen a v této formě cirkuluje v krvi. Fibrinogen se pak dále mění na nerozpustný fibrin, hlavní složku krevní sraženiny. Vitamin K je důležitý pro syntézu dalších pěti bílkovin (koagulačních faktorů), které se rovněž podílejí na procesu krevní srážlivosti. Nedostatek vitaminu K vede ke snížení srážlivosti krve. Vitamin K se účastní karboxylace některých aminokyselin a má (spolu s vitaminem D3, C, B6) důležitou roli v metabolismu vápníku, resp. při ukládání vápníku do kostní hmoty.


Stabilita vitamínu K

Vitamín K je citlivý na světlo, alkalické, kyselé a oxidační látky. Relativně stabilní je při zvýšené teplotě a přítomnosti redukujících látek.


Denní doporučená dávka vitamínu K

Oficiální DDD = 75 mikrogramů. Denní doporučená výživová dávka se pohybuje u dětí 30-50 ug, u dospělých 60-80 ug vitaminu K. Umělé dodávání vitaminu K potřebují kojenci. Novorozencům a plně kojeným dětem se podává vitamin K perorálně k prevenci hemorhagie. Lidské mléko je chudé na vitamin K a mikrobiální flóra novorozenců není plně vyvinuta. Vyšší dávky vitaminu K jsou vhodné u lidí s léčbou antibiotiky, u lidí s tukovou malabsorbcí nebo onemocněním jater.


Toxicita

Hypervitaminóza vitaminu K je vzácná. Horní hranice bezpečné dávky (UL) nebyla stanovena. Vitamin K1 a K2 jsou ve vysokých dávkách prakticky netoxické, u syntetického vitaminu K3 byly popsány při vyšších dávkách nežádoucí účinky. U laboratorních zvířat nebyly popsány nežádoucí účinky jak po orálním, tak parenterálním podáním dávky 25 g vitaminu K/kg.


Vitamin C

Kyselina L-askorbová je hydrofilní vitamin, který se vyskytuje v buňkách živých organismů ve dvou formách, jako kyselina L-askorbová a dehydroaskorbová. Vytváří navzájem reverzibilní oxidačně-redukční systém.


Výskyt vitamínu C

Vitamin C se vyskytuje nejčastěji ve formě kyseliny askorbové zejména v ovoci a zelenině. Hlavními zdroji vitaminu C jsou citrusové plody, černý rybíz, paprika, jahody, rajčata, brokolice, brambory, zelí. Množství vitaminu C v těchto zdrojích kolísá v závislosti na odrůdě, klimatu, způsobu sklizně, skladování a zpracování. Z živočišných zdrojů jsou to především játra a ledviny, množství vitaminu C je v živočišných zdrojích ve srovnání s rostlinnými velice malé.


Zdroje vitaminu C

zdroj množství mg/100 g

brokolice 90-150

kapusta 120-180

brambory 10-30

špenát 50-90

jablka 10-30

citrusové plody 50-70

jahody 40-90


Funkce vitamínu C

Vitamin C má v lidském organismu mnoho funkcí. Je důležitý pro tvorbu kolagenu a tím se podílí na syntéze a regeneraci svalů, cévních tkání, kostí, chrupavek, zubů a dásní. Pozitivní vliv vitaminu C na tvorbu kolagenu způsobuje i rychlé a nekomplikované hojení pooperačních ran. Vitamin C se účastní řady metabolických procesů v lidském organismu: metabolismu železa a žlučových kyselin, syntézy různých hormonů a neurotransmiterů, podílí se na metabolismu kyseliny listové a některých aminokyselin. Je důležitý pro správnou funkci imunitního systému, podporuje odolnost organismu proti infekcím. Řada studií prokázala, že podávání vitaminu C během nachlazení zkracuje dobu a zmírňuje průvodní symptomy tohoto onemocnění. Jako antioxidant spolu s dalšími vitaminy (vitamin E a beta-karoten) hraje roli v prevenci kardiovaskulárních onemocnění, kde jednak chrání lipidy buněčných membrán před oxidací, jednak regeneruje vitamin E, a projevuje se zde i jeho vliv na tvorbu kolagenu, látky, dávající cévám pevnost a pružnost. Vitamin C se za účasti žlučových kyselin podílí na degradaci krevního cholesterolu. Vitamin C působí také preventivně při tvorbě nežádoucích nitrosaminů v žaludku, které zde vznikají při metabolické přeměně nitrátů, látek, vyskytujících se v zauzených nebo nasolených potravinách.


Stabilita vitamínu C

Vitamin C je díky své chemické struktuře poměrně nestabilní, je citlivý na světlo, teplo, a vzdušný kyslík. V přírodních zdrojích klesá jeho obsah v závislosti na době a podmínkách jejich skladování. Při kuchyňské úpravě se sníží obsah vitaminu C v potravinách až o 70 %.


Jednotky vitamínu C

Vitamin C se v doplňcích stravy vyskytuje jako kyselina askorbová, askorbát sodný nebo vápenatý, příp. ve formě askorbyl palmitátu.

1 mg kys.askorbová = 1,125 mg askorbát sodný

1 mg askorbát sodný = 0,889 mg kys.askorbová

1 mg kys.askorbová = 1,210 mg askorbát vápenatý

1 mg askorbát vápenatý = 0,8262 mg kys.askorbová

1 mg kys.askorbová = 2,353 mg askorbyl palmitát

1 mg askorbyl palmitát = 0,425 mg kys.askorbová


Denní doporučená dávka vitamínu C

Oficiální DDD = 80 miligramů. Denní doporučená dávka vitaminu C závisí na věku, pohlaví, na životním stylu. V ČR je průměrná denní doporučená dávka 60-75 mg vitaminu C. Větší spotřebu vitaminu C mají těhotné a kojící ženy, diabetici, osoby v rekonvalescenci, kuřáci, alkoholici, starší lidé, především v ústavní péči, drogově závislí lidé, lidé, žijící ve znečištěném ovzduší, pod stálým stresem apod. První příznaky nedostatku vitaminu C jsou velice nespecifické - malátnost, zvýšená únavnost, ztráta chuti k jídlu, nízká odolnost vůči infekcím. Déle trvající nedostatek vitaminu C se projevuje krvácivostí dásní, ztrátou zubů, dochází k oslabení a narušení kolagenních struktur a rozsáhlé kapilární krvácivosti (kurděje). Neléčený stav může vyústit ve smrt. Kurděje se vyskytují vzácně, nejnižší preventivní dávka proti tomuto onemocnění je 10-15 mg vitaminu C denně. Tak jako ostatní vitaminy rozpustné ve vodě se i vitamin C při nadbytku vylučuje močí a musí se průběžně doplňovat. Jeho zásoba v organismu vydrží cca 2-6 týdnů.


Toxicita vitamínu C

Hypervitaminóza není známa, velké dávky vitaminu C podávané po delší dobu mohou mít mírný laxativní účinek. Za bezpečnou dávku pro dospělého (UL) se považuje 2.000 mg kyseliny askorbové denně.


Vitamin B1

Triviální název je thiamin.


Výskyt vitamínu B1 thiaminu

Vitamin B1 je v přírodních zdrojích velmi rozšířený, i když se vyskytuje v poměrně malém množství. V rostlinách se vyskytuje jako thiamin, v živočišných zdrojích nejčastěji ve formě thiamindifosfátu (80-85 %) a mono- a trifosfátu (15-20 %). Nejbohatším zdrojem jsou sušené pivovarské kvasnice, dále celá obilná zrna, neloupaná rýže, rajčata, zelí květák, brokolice. Mezi nejbohatší živočišné zdroje patří játra, ledviny, srdce a vepřová svalová tkáň.


Zdroje vitaminu B1 thiaminu

zdroj množství mg/100 g

droždí 15,6

luštěniny 0,6

soja 0,83-0,85

vnitřnosti 0,18-0,60

ryby 0,10-0,17


Funkce vitaminu B1 thiaminu

Vitamin B1 je nezbytný pro metabolismus sacharidů, kde vystupuje jako koenzym (thiamin pyrofosfát - TPP) metabolických přeměn glukózy na energii. Podílí se také na vedení nervových impulsů a metabolismu kyslíku. Účinek vitaminu B1 se zvyšuje za přítomnosti dalších vitaminů B-komplexu (vitamin B6, B12, niacin a kyselina pantothenová).


Stabilita vitamínu B1 thiaminu

Vitamin B1 je citlivý na teplotu, vzdušný kyslík a světlo.


Jednotky vitamínu B1 thiaminu

V doplňcích stravy se lze setkat s několika různými chemickými formami thiaminu, pro přepočet mezi nimi platí vztahy:

1 mg thiamin = 1,3380 mg thiamin hydrochlorid

1 mg thamin hydrochlorid = 0,7474 mg thiamin

1 mg thiamin = 1,2710 mg thiamin hydrochlorid anhydrid

1 mg thiamin = 1,2337 mg thiamin mononitrát

1 mg thiamin mononitrát = 0,8106 mg thiamin
 

Denní doporučená dávka vitamínu B1 thiaminu

Oficiální DDD = 1,1 miligramu. Množství potřebného vitaminu B1 je svázáno s příjmem sacharidů, na jejichž metabolismu se podílí. Větší množství potřebují těhotné a kojící ženy, těžce pracující lidé, alkoholici, konzumenti většího množství kávy a čaje, lidé trpící některými chorobami (onemocnění jater, infekční onemocnění, zvětšení štítné žlázy, rakovina). Vitamin B1 se v lidském organismu téměř neukládá, jeho zásoba stačí na 4-10 dnů. Je nutné thiamin denně přijímat.


Toxicita vitamínu B1 thiaminu

Byly popsány ojedinělé alergické reakce u senzitivních lidí při orálním podání 5-10 g vitaminu B1. Bezpečná dávka (UL) pro tento vitamin nebyla stanovena.


Vitamin B2

Triviální název je riboflavin. Ve většině zdrojů je vitamin B2 vázán ve formě flavoproteinů. Flavoproteiny jsou absorbovány v horní části tenkého střeva a dále metabolizovány. Výslednými formami metabolismu jsou dva koenzymy – flavin mononukleotid (FMN) a flavin adenin dinukleotid (FAD), které jsou součástí enzymů oxidoreduktáz. Malé množství vitaminu B2 se skladuje v játrech (cca 30% z celkového množství vitaminu B2, přítomného v organismu), zásoba stačí na dobu 2-6 týdnů.


Výskyt vitamínu B2 riboflavinu

Vitamin B2 je jedním z nejrozšířenějších vitaminů. Nejbohatšími zdroji jsou droždí a játra, mezi běžné zdroje patří mléko a mléčné produkty, maso, vejce a zelená listnatá zelenina. Zatímco v mléce je vitamin B2 přítomen převážně volný, ve většině ostatních zdrojů je vázán ve formě bílkovinných komplexů – flavoproteinů.


Zdroje vitaminu B2 riboflavinu

zdroj množství mg/100 g

mléko 0,15-0,17

vejce 0,48

maso 0,10-0,33

játra 3,00-3,60

sýry 0,54
 

Funkce vitamínu B2 riboflavinu

Vitamin B2 se jako součást oxidoreduktáz podílí na přenosu kyslíku v dýchacím řetězci. Podílí na metabolismu sacharidů, bílkovin a tuků, účastní se přenosu elektronů v řadě důležitých oxidoredukčních reakcí. Ve formě koenzymů se podílí na přeměně aminokyseliny tryptofan na vitamin niacin a na konverzi pyridoxinu a kyseliny listové do jejich koenzymových forem. Vitamin B2 je nezbytný pro správnou funkci některých částí sliznic a kůže.


Projevy deficience vitamínu B2 riboflavinu

První symptomy nedostatku vitaminu B2 jsou bolavé a citlivé ústní koutky, záněty sliznic vnitřní části ústní dutiny a jazyka, mazotok kůže ve vlasové části lebky, záněty spojivek a světloplachost.


Stabilita vitamínu B2 riboflavinu

Vitamin B2 je poměrně stálý vůči teplu, nestabilní je za přítomnosti světla.


Jednotky vitamínu B2 riboflavinu

Množství vitaminu B2 se udává v hmotnostních jednotkách.


Denní doporučená dávka vitamínu B2 riboflavinu

Oficiální DDD = 1,4 miligramu. K deficienci riboflavinu nejčastěji dochází u lidí, kteří jsou léčeni antibiotiky nebo trpí některými chorobami (např. onemocnění štítné žlázy nebo poruchy trávicího traktu, celiakie, cirhóza jater, diabetes). Zvýšený příjem riboflavinu potřebují ženy, užívající orální kontraceptiva, děti a adolescenti, starší lidé, lidé, kteří z různých důvodů nepřijímají mléko a mléčné produkty a také novorozenci, kteří prodělali fototerapii kvůli novorozenecké žloutence. Pokusy na zvířatech ukázaly, že nedostatek vitaminu B2 je teratogenní.


Toxicita vitamínu B2 riboflavinu

Hypervitaminóza vitaminu B2 nebyla popsána. Bezpečná dávka (UL) nebyla stanovena.


Vitamin B6 (pyridoxin)

Pojmem vitamin B6 se označuje skupina látek se stejným metabolickým účinkem a rozdílnou formou – pyridoxol je alkohol, pyridoxal aldehyd, pyridoxiamin má formu aminu.


Výskyt vitamínu B6

Pyridoxol se vyskytuje zejména v rostlinách, zatímco pyridoxal a pyridoxamin se nachází v živočišných tkáních. Nejbohatším zdrojem vitaminu B6 je kuřecí maso, hovězí játra, vepřové a telecí maso. Mezi další zdroje patří šunka, ořechy, chléb a celozrnné cereální výrobky.


Zdroje vitaminu B6

zdroj množství mg/100 g

maso 0,33-0,50

mléko 0,04

vejce 0,19

chléb 0,30

hrách 6,70
 

Funkce vitamínu B6

Vitamin B6 se ve formě koenzymu podílí především na metabolismu aminokyselin. Účastní se produkce serotoninu a jiných neurotransmiterů. Ve formě pyridoxalfosfátu se podílí na uvolňování energie konverzí glykogenu na glukózu. Vitamin B6 také podporuje imunitní systém organismu. Jeho účinek se zvyšuje za přítomnosti některých vitaminů B-komplexu (niacin, riboflavin, biotin). Vitamin B6 má preventivní a podpůrný účinek při léčbě neuropatií, homocysteinurie, revmatických onemocnění a premenstruačního syndromu.


Projevy deficience vitamínu B6

Deficience vitaminu B6 je poměrně vzácná. Větší nedostatek vitaminu B6 se projevuje abnormálním snížením obsahu hemoglobinu a erytrocytech, a ztrátou schopnosti konverze aminokyseliny tryptofanu na kyselinu nikotinovou. Deficience vitaminu B6, vyvolaná přítomností antagonistů tohoto vitaminu, nebo geneticky indukovanými chybami v metabolismu aminokyselin, může způsobit řadu onemocnění: abnormálně malý vzrůst, sníženou tvorbu protilátek, kožní onemocnění (seborhoidní dermatitida), ledvinové kameny, degeneraci nervů a pod. Tato onemocnění však mohou mít i jinou příčinu, než je nedostatek vitaminu B6.


Stabilita vitamínu B6

Vitamin B6 je relativně tepelně stabilní, inaktivuje se ale oxidací a působením UV světla. Nestabilní je v přírodních zdrojích během kuchyňských úprav - zmrazením zeleniny dochází k 25 % ztrátě vitaminu B6, mletím mouky až k 90 % ztrátě, během vaření ve vodě může dojít až k jeho 40 % inaktivaci.


Jednotky vitamínu B6

1 mg pyridoxol = 1,22 mg pyridoxol hydrochlorid

1 mg pyridoxol hydrochlorid = 0,82 mg pyridoxol


Denní doporučená dávka vitamínu B6

Oficiální DDD = 1,4 miligramu. Potřeba vitaminu B6 je ovlivněna příjmem bílkovin. Větší množství potřebují lidé, kteří mají vyšší příjem bílkovin, např. sportovci, užívající bílkovinné preparáty. Vyšší přísun tohoto vitaminu potřebují také ženy, užívající hormonální antikoncepci (estrogen), těhotné a kojící ženy, chronicky nemocní lidé, užívající některé léky a osoby s celiakií.


Toxicita vitamínu B6

Vitamin B6 je obecně dobře tolerován, pokusně bylo stanoveno, že denní dávka 100 mg, užívaná po dobu 3-4 let, nevyvolává negativní vedlejší reakce. Bezpečná dávka (UL) pro dospělého je 100 mg denně.


Vitamin B12

Vitamin B12 patří ke skupině kobalaminů. V živých organismech se vyskytuje většinou jako hydroxykobalamin, adenosylkobalamin a methylkobalamin. Poslední dvě jmenované formy jsou aktivní koenzymy. Kyanokobalamin, syntetická forma vitaminu B12, se pro svoji dostupnost a dobrou stabilitu běžně používá ke klinickým účelům. Do aktivní formy se přeměňuje během metabolických procesů organismu. K absorbci vitaminu B12 je zapotřebí vnitřní faktor, bílkovina, nacházející se v žaludeční mukóze. Samotná absorbce vitaminu B12 probíhá v tenkém střevě. Vitamin B12 se skladuje v organismu převážně v játrech, částečně v ledvinách, srdci a mozku. Jeho zásoba je extrémní, stačí až na 2 roky.


Výskyt vitamínu B12

Primárním zdrojem vitaminu B12 jsou pouze živočišné produkty, zejména vnitřnosti (játra, ledviny, srdce a mozek), mezi další zdroje patří ryby, vejce a mléčné produkty. Některé mikroorganismy mohou vitamin B12 syntetizovat, takže tento vitamin může být přítomen v zakysaných mléčných potravinách. Vitamin B12 je syntetizován střevními bakteriemi v trávicím ústrojí lidí, ale mimo tu oblast, kde dochází k jeho vstřebávání.


Funkce vitamínu B12

Vitamin B12 je důležitý pro tvorbu krevních tělísek, různých bílkovin a pouzder, obalujících nervová vlákna, a pro správný růst. Ve formě adenosylkobalaminu působí jako koenzym při důležitých metabolických reakcích tuků a sacharidů a při syntéze DNA. Ve formě methylkobalaminu se podílí na biosyntéze aminokyseliny methioninu, potřebného při biosyntéze červených krvinek. Během tohoto procesu regeneruje kyselinu listovou, která se na tvorbě červených krvinek také podílí. Aktivuje lymfocyty imunitního systému a tím pozitivně ovlivňuje jeho funkci.


Projevy nedostatku vitamínu B12

Klinický nedostatek vitaminu B12, zaviněný nedostatkem tohoto vitaminu ve výživě, je vzácný. Nedostatek vitaminu B12 může vyústit v megaloblastickou anémii a v neuropathii, dále vede k defektní syntéze DNA v buňkách. Příznaky nedostatku vitaminu B12 jsou podobné jako u kyseliny listové. Hlavní odlišností je, že pouze nedostatek vitaminu B12 je spojen s degenerací míchy. Pokud by k léčbě deficience vitaminu B12 byla chybně použita kyselina listová, příznaky anemie by byly zmírněny, ale nebylo by odstraněno riziko poškození nervového systému. Příčina anémie není většinou přímo v nedostatku železa a vitaminu B12, ale v deficienci tzv. vnitřního faktoru, potřebného ke vstřebávání vitaminu B12. Ke vstřebávání železa je potřebná také kyselina listová a vitamin C. Nedostatek vitaminu B12 je běžný u veganů. U dětí, kojených veganskými matkami, se mohou v prvním roce života projevit neurologické a hematologické disfunkce, které lze léčit substituční terapií. Nedostatkem vitaminu B12 dále mohou trpět lidé s poruchou absorbce kobalaminu, většinou starší lidé s atrofií trávicího ústrojí.


Stabilita vitamínu B12

Vitamin B12 je stabilní vůči teplu, svoji aktivitu ztrácí na světle, za přístupu vzduchu a v alkalickém prostředí.


Jednotky vitamínu B12

Množství vitaminu B12 se udává v hmotnostních jednotkách.


Denní doporučená dávka vitamínu B12

Oficiální DDD = 2,5 mikrogramu. Denní doporučená dávka pro dospělé osoby je 3 ug. Pro kojící a těhotné ženy je vyšší (4 ug, resp. 3,5 ug).


Toxicita vitamínu B12

U lidí nebyly prokázány nežádoucí účinky při jednorázovém orálním podání kyanokobalaminu v dávce 100 mg a při dlohodobém podávání 1 mg/týdně po dobu pěti let. Bezpečná denní dávka (UL) nebyla stanovena.


Niacin

Pojem niacin zahrnuje kyselinu nikotinovou a její amidový derivát (nikotinamid). Lidský organismus si vytváří niacin z aminokyseliny tryptofanu, toto množství je však velmi malé a nepostačující. Niacin se ukládá v játrech, jeho zásoba stačí na 2-6 týdnů.


Výskyt niacinu

Niacin (ve formě nikotinamidu) se vyskytuje především v živočišných produktech, v mase a vnitřnostech. V rostlinných produktech se vyskytuje ve formě kyseliny nikotinové. V cereálních produktech je kyselina nikotinová vázána ve formě komplexu (niacytin), který je špatně biologicky využitelný.


Funkce niacinu

Hlavní funkcí niacinu je účast na získávání energie během metabolických přeměn sacharidů, tuků a bílkovin. Těchto procesů se niacin zúčastňuje ve formě dvou klíčových koenzymů NAD (nikotinamid adenin dinukleotid) a NADP (nikotinamid adenin dinukleotid fosfát). Niacin je důležitý pro adekvátní vývoj a růst organismu, účastní se syntézy některých hormonů.


Projevy deficience niacinu

Klinický projev nedostatku niacinu (pelagra) je vzácný. Toto onemocnění je charakteristické změnou barvy a hrubosti kůže, poškozením sliznic úst, chudokrevností, průjmem a neuropatiemi. Lehký nedostatek niacinu se projevuje mnoha nespecifickými symptomy, např.: nespavost, ztráta chuti k jídlu, váhový úbytek, bolestivost jazyka a sliznice ústní dutiny, bolesti břicha, atd. Větší množství potřebují těhotné a kojící ženy a lidé s onemocněním ledvin.


Jednotky niacinu

Užívají se hmotnostní jednotky, někdy se lze setkat s jednotkou niacin ekvivalent (NE).

1 mg kys.nikotinová / niacin = 1 mg niacin ekvivalent

1 mg niacin ekvivalent = 60 mg tryptofan

1 mg kys.nikotinová / niacin = 1,008 mg nikotinamid

1 mg nikotinamid = 0,992 mg kys.nikotinová / niacin


Denní doporučená dávka niacinu

Oficiální DDD = 16 miligramů. Denní doporučená výživová dávka se pro dospělé pohybuje v rozmezí 15-20 mg podle pohlaví a věku.


Toxicita niacinu

U kyseliny nikotinové v dáce 300 mg denně byly prokázány vedlejší účinky (zvracení, nevolnost), dávky 2,5 g denně byly spojeny s hepatotoxicitou, glukózovou intolerancí hyperglykémií, nevolností, apod. Dosud nebyly prokázány teratogenní, mutagenní nebo karcinogenní účinky tohoto vitaminu. Nikotinamid vykazuje u zvířat asi dvou- až třínásobně větší toxicitu než kyselina nikotinová. Za bezpečnou denní dávku se považuje 20-35 mg niacinu podle pohlaví.


Biotin

Molekula biotinu má tři asymetrické atomy uhlíku, takže existuje osm možných isomerů biotinu. Biologicky aktivní je pouze D-biotin.


Výskyt biotinu

Biotin se nalézá v mnoha zdrojích, ale v poměrně malých koncentracích. Mezi nejbohatší zdroje patří droždí, játra a ledviny, a dále vaječný žloutek, soja, ořechy, cereálie. Absorbce biotinu závisí na jeho zdroji, biotin je přítomen jak volný, tak vázaný na bílkoviny.


Zdroje biotinu

zdroj množství mg/100 g

čočka 13

sojové boby 60

droždí 80

ořechy 34-37

játra 100
 

Funkce biotinu

Biotin se jako koenzym řady karboxyláz, transkarboxyláz a dekarboxyláz účastní řady karboxylačních reakcí. Je tak nezbytný pro správný vývoj a funkci organismu. Podobně jako ostatní vitaminy B-komplexu je také biotin důležitý pro metabolismus živin, např. je složkou enzymů, podílejících se na syntéze mastných kyselin, aminokyselin a glukózy.


Projevy deficience biotinu

Nedostatek biotinu je poměrně vzácný, první symptomy deficience jsou nespecifické, patří sem nechutenství, zvracení, dermatologické problémy, mentální deprese a padání vlasů (alopecie). Při dlouhodobém nedostatku biotinu se může projevit anémie, hypercholesterolemie.


Denní doporučená dávka biotinu

Oficiální DDD = 50 mikrogramů. Denní doporučená výživová dávka nebyla pro tento vitamin stanovena. K deficienci vitaminu jsou náchylní kojenci do šesti měsíců věku a lidé, konzumující větší množství syrového vaječného bílku (Zde je přítomen avidin, který váže biotin do neaktivního komplexu. Tepelným záhřevem avidin schopnost vazby ztrácí, takže vařená vejce biotin neinaktivují). K vážné deficienci biotinu dochází u dětí, které mají určitou vrozenou vadu metabolismu, projevující se nedostatkem biotinidázy.


Toxicita biotinu

Denní bezpečná dávka (UL) nebyla stanovena. Biotin patří mezi vitaminy s nejnižší toxicitou. Např. u dětí s vrozenými poruchami enzymů, závislých na biotinu, byly dobře tolerovány parenterální dávky 10 mg biotinu denně.


Kyselina pantothenová

Biologicky aktivní je kyselina D-pantothenová i její alkohol D-pantothenol.


Výskyt a zdroje kyseliny pantohenové

Kyselina pantothenová se vyskytuje v mnoha zdrojích, takže izolovaná deficience tohoto vitaminu se prakticky nevyskytuje. Nejbohatším zdrojem jsou vnitřnosti, obilí s celozrnné výrobky. Nejčastěji se vyskytuje jako část koenzymu A, který se resorbuje v žaludku a tenkém střevě a pak se postupně uvolňuje až na kyselinu pantothenovou.


Zdroje kyseliny pantothenové

zdroj množství mg/100 g

játra 4,1-7,0

vejce 1,6

droždí 5,3

ořechy 0,7-2,14

žampiony 2,1


Funkce kyseliny pantothenové

Kyselina pantothenová, jako složka koenzymu A, hraje klíčovou roli v metabolismu sacharidů, tuků a bílkovin, a tak se podílí na všech reakcích stavby a odbourávání buněk a tkání. Účastní se acetylace karnitinu, tedy i energetickém využití mastných kyselin a je potřebná pro syntézu sterolů, např. cholesterolu, žlučových kyselin, provitaminu D a některých hormonů. Je nezbytná pro syntézu řady dalších, např. porfyrinu (hemoglobin, myoglobin, cytochromy dýchacího řetězce), acetylcholinu (neurotransmiter), fosfolipidů (složka buněčných membrán). Má význam při tvorbě protilátek a účastní se imunitních procesů organismu.


Projevy deficience kyseliny pantothenové

Deficence samotné kyseliny pantothenové není známa, nedostatek tohoto vitaminu je většinou spojen s nedostatkem celé skupiny vitaminů B-komplexu. Deficience kyseliny panthotenové, vyvolané uměle na zvířatech, způsobují poruchy růstu, fertility, neurosvalové poruchy a dermatologická poškození.


Denní doporučená dávka kyseliny pantothenové

Oficiální DDD = 6 miligramů. Denní doporučená výživová dávka nebyla pro tento vitamin stanovena. Vyšší nároky na příjem tohoto vitaminu mají alkoholici, ženy, užívající orální antikoncepci, diabetici, starší lidé a lidé s onemocněním trávicího ústrojí.


Jednotky kyseliny pantothenové

V doplňcích stravy se vyskytuje kyselina pantothenová, panthenol nebo pantothenát vápenatý, příp. sodný.

1 mg kys.pantothenová = 1,088 mg pantothenát vápenatý

1 mg kys.pantothenová = 1,12 mg pantothenát sodný

1 mg pantothenát vápenatý = 0,8925 mg kys.pantothenová

1 mg panthenol = 1,068 mg kys.pantothenová

1 mg panthenol = 1,161 mg pantothenát vápenatý

1 mg panthenol = 1,181 mg pantothenát sodný

1 mg kys.pantothenová = 0,936 mg panthenol

1 mg pantothenát vápenatý = 0,861 mg panthenol

1 mg pantothenát sodný = 0,847 mg panthenol
 

Toxicita kyseliny pantothenové

Jak při perorálním, tak při parenterálním podávání kyseliny pantothenové a jejích derivátů nebyly zaznamenány toxické účinky. Bezpečná denní dávka (UL) nebyla stanovena.


Kyselina listová - folát

Chemicky se jedná se o kyselinu pteroylglutamovou, vázanou jako mono- nebo polyglutamát. Skupině látek s aktivitou vitaminu kyseliny listové se také říká foláty.


Výskyt a zdroje folátu

Foláty se vyskytují v mnoha rostlinných a živočišných surovinách. Nejbohatším zdrojem jsou játra, tmavě zelená listová zelenina, fazole a obiloviny.


Zdroje kyseliny listové (folátu)

zdroj množství mg/100 g

játra 300-1800

droždí 1500

brokolice 170-190

zelený salát 20-200

špenát 50-200
 

Funkce kyseliny listové, folátu

Aktivní formou kyseliny listové v organismu je kyselina tetrahydrofolová, která působí jako koenzym při mnoha esenciálních metabolických reakcích. Spolu s vitaminem B12 se podílí na tvorbě krevních tělísek, je významná pro dobrou funkci kostní dřeně. Důležitou roli má zejména v metabolismu aminokyselin, takže se podílí prakticky na všech růstových a vývojových procesech v organismu. Účastní se rovněž biosyntézy nukleových kyselin a některých složek nervových tkání, tím zasahuje do přenosu genetické informace v buňce. Nedostatek kyseliny listové u těhotných žen může být příčinou závažných vývojových poruch mozku a lebky (rozštěpy patra, neuzavření lebečních kostí). K mírnější formě patří tzv. „spina bifida“, což je defektní vývoj páteře s možnými následnými poruchami míchy. Důležitá je funkce kyseliny listové v metabolismu homocysteinu. Homocystein vzniká v lidském organismu při štěpení bílkovin a jeho zvýšená hladina v krvi je spojována se zvýšeným rizikem kardiovaskulárních onemocnění. Kyselina listová se spolu s vitaminem B12 a B6 podílí na konverzi homocysteinu na neškodný methionin.


Projevy deficience kyseliny listové, folátu

Nedostatek kyseliny listové v obecné populaci je poměrně častý, a to i v průmyslově vyspělých zemích. Je výsledkem neadekvátního příjmu tohoto vitaminu, defektní absorbce, abnormálního metabolismu nebo zvýšených nároků organismu. Mezi běžné projevy nedostatku kyseliny listové patří únavnost, ztráta energie, citlivost a bolestivost jazyka a sliznic ústní dutiny. Závažný je nedostatek kyseliny listové u žen fertilního věku, resp. u těhotných. Deficience tohoto vitaminu může způsobit defekt míšní trubice a předčasné narození dítěte, příp. potrat.


Stabilita kyseliny listové, folátu

Kyselina listová je ze všech vitaminů nejvíce labilní. Při technologickém a kulinářském zpracování potravin může dojít až k 90% ztrátě biologické aktivity tohoto vitaminu.


Jednotky kyseliny listové, folátu

Množství kyseliny listové se udává v hmotnostních jednotkách.


Denní doporučená dávka kyseliny listové (folátu)

Oficiální DDD = 200 mikrogramů. Zvýšená dávka kyseliny listové je doporučována pro těhotné a kojící ženy. Ženy, plánující těhotenství, by měly zvýšit dávku kyseliny listové tři měsíce před početím. Zvýšený příjem je nutný u lidí, trpících některými chorobami, např. rakovinou, epilepsií, infekčními chorobami obecně a u žen s hormonální antikoncepcí. Z funkcí kyseliny listové vyplývá, že zvýšený příjem potřebují i lidé s dispozicemi k onemocněním srdce a cév, kteří mají nedostatek kyseliny listové.


Toxicita kyseliny listové, folátu

Při pokusech na zvířatech byly u vysokých dávek (25 mg/kg) prokázány nefrotoxické a neurotoxické účinky tohoto vitaminu. Za bezpečnou dávku (UL) se považuje 1000 mg kyseliny listové denně.

 

Copyright (C) 2013. Všechna práva vyhrazena.

 

 


 

Anketa

Používáte vitamínové doplňky stravy?

Formou multivitamínového preparátu (17)
85%

Jednotlivé vitamíny podle vlastní úvahy (2)
10%

Ne (1)
5%

Celkový počet hlasů: 20